Pohltils mě.
A překvapil.
Nečekaně.
Nepřipravenou.
Ač obrněnou
Ač ozbrojenou
Hradbou obehnanou
němým nezájmem zabarikádovanou
Zastihls mě nahou
v cizí kůži oblečenou
Za rohem schovanou
držíc se stranou
Zvláštně rozpoloženou
...
V onu dobu sem zarputile odmítala
komukoli po zaklepání otevřít
(-byť by tam Jean Reno s pugétem stál-)
Natož pozvat ho dál,
I kdyby hodiny a dny
přešlapoval před mými dveřmi
jak tvrdý Y
Nenabídla bych mu z lítosti
Ani slušnosti
ani rum ani čaj
Pohltils mě.
A překvapil.
Nečekaně.
Nepřipravenou.
V onu dobu
Cloumal mnou
tak trochu strach
abych znovu
nespadla z oblak
naznak
a pak
nefoukala zranění
z nichž sice krev nestříká
přesto potřebují nějaký čas ke zhojení
Pohltils mě.
A překvapil.
Nečekaně.
Nepřipravenou.
Najednou
Stojíš přede mnou
Bez avíza
Bez pozvání
Bez klepání
Bez vyzvání
Pozdrav, úsměv
žádná schíza
Najednou
Stojíš přede mnou
Pouhým pohlazením
Boříš hradby
Okolo pevnosti
Jasnosti Malosti
A neptáš se
Jestli se
-náhodou-
Nebudu bát
Že své city
Které před tebou
Možná měly zůstat skryty
- Za tou branou, kterou jsi
ovšem našel a vešel-
Možná měly být odsunuty stranou
Přestanu ovládat…
Co když mi přerostou přes hlavu?
Co pak?
Zařadit zpátečku
Neovladatelnou pákou
Která neumí zařadit ani jedničku
Natož dát tam neutrál?
Co pak dál?
Neumím řídit
víš to přece
Zlato
ani auto
a sebe
už vůbec
ne
…
Davidovi, prosinec 2009